Znovuzrození Sheredek a našeho světa PoSvém

Už to vypadalo, že všechno spojené se Sheredkami definitivně skončí. Web zmizel, sociální sítě utichly, nešilo se, nesnilo se. Všude kolem bylo najednou ticho a prázdno, jako by se jeden důležitý kousek mého světa prostě vypařil. Nebylo to proto, že bych Sheredky přestala mít ráda, ale proto, že toho bylo najednou příliš – práce v kanceláři, rodina, domácnost, zahrada; prostě každodenní starosti. Večer už nezbývala energie na tvoření, jen únava a pocit, že musím zvládnout hlavně to nejnutnější.

Jenže kdo má tvoření v sobě, ten ví, že se dá umlčet jen na chvíli. Sheredky jsem vzdala, ale jakmile jsem je odsunula i z dílny, začla jsem si uvědomovat, jak moc mi chybí. Začala jsem si uvědomovat, že bez tvoření jsem nešťastná. Když nevidím něco reálného co mi vzniklo pod rukama, přišel mi žuvot prázdný. Doufám, že to čte někdo, kdo to má s tvořením stejně a chápe to. A tak místo definitivní tečky přišla nová kapitola. Jen ještě chvíli potrvá, než vše nachystám a rozšoupnu.