JAK

vznikly a vznikají

Sheredky vznikaly dlouho a vlastně krátce. První Sheredka vznikla jako kresba jménem Caz. A jak to, že vypadá, tak jak vypadá? No asi tak, že jsem sama v Londýně na koleji v příšerném Peckhamu do noci kreslila a stýskalo se mi po rodině. Při kreslení Caz (jak jsem ji tehdy říkala) jsem vzpomínala na to, jak o mě táta vždy vyprávěl jako o tříleté holčičce, co měla dva zuby a tři chlupy a vztekala se, že chce limonádu. Nemůžu si pomoct, ale zní to jako taková šeredka.

Z kresby pak byl grafický panáček, pak akrylový obraz na malém plátně a pak tetování. No a pak dlouho nic. Ale touha něco s Caz vytvořit, tam byla pořád. Až jednoho večera vznikla první šitá Sheredka. Tehdy ještě pod pracovním názvem "Potvuurka". Už ani nevím, jak ten název vlastně vznikl. Bylo to asi měsíc před porodem mého prvního dítěte (né, že by jich teda bylo víc). Já, pod vlivem všemožných mateřských hormonů, tvořila všechno možné. Tehdy jsem háčkovala houbičku na mytí nádobí (ano čtete správně, ty hormony dělaj s člověkem divy). Když byla hotová houbička na nádobí i na sprchování, tak jsem si řekla, že bych mohla konečně ušít i tu panenku. A u jedné nezůstalo. Za týden jich bylo dalších dvaadvacet. Kuchyňský stůl, podlaha, židle a často i sedačka a část linky, byly zahaleny haldamy látek, nití, nákresů a součástek k šicímu stroji. 

a jak funguji

"Ve své praxi se setkávám s lidmi, kteří hledají sami sebe, hledají svoje ztracené já a smysl života. Až v uzavřeném a bezpečném prostoru si dovolí pomalu otevírat potlačené myšlenky v sobě -zaznívají věty jako bojím se, závidím, nenávidím, zlobím se, nechce se mi, nemám rád. Všichni občas prožíváme vnitřní nepokoje, ale jako bychom se báli to dát najevo, aby nás lidé nepřestali mít rádi a my nezůstali opuštěni. A tak se snažíme to "šeredné" v nás, ať už je to cokoli, v sobě skrývat a potlačovat. A to dokonce i v případě, že to vlastně ani šeredné není, že se nám prostě jen něco nelíbí nebo chceme žít jinak než od nás ostatní očekávají.

Sheredka je pro mě symbolem odvahy, dát najevo to šeredné z nás. Nebát se být sám s sebou, protože abychom mohli stát nohama pevně na zemi nemůžeme ukazovat jen jednu "nohu", tu pozitivní a milejší, musíme odhalit a stoupnout si i na tu méně hezkou. Vyrovnaný člověk je jen ten, který si je vědom svých předností, ale i slabostí. K vyrovnanému životu je potřeba přijmout celou svou osobnost, tedy i negativní stránky.

Sheredka je krásným symbolem odvahy vystavit světu i své slabosti, sdělovat i to šeredné, uvědomit si, že i když uděláme šerednou chybu nebo se cítíme šerední, stále se můžeme mít rádi.

Panenka vám může posloužit jako totem na cestě, kde potřebujete odvahu. Můžete ji uložit do postele nebo si ji vystavit a pokaždé se ráno vzbudit s myšlenkou, že můžete být sami sebou a že i to šeredné v nás je kus nás, který nám slouží k tomu, abychom se cítili úplní.

Až se budete chystat na cestu, ze které máte strach nebo se budete bát něco udělat, vezměte si s sebou panenku Sheredku do kapsy a představte si, že jí odevzdáváte všechny vaše nepříjemné pocity a zároveň vám dodává odvahu. Sheredka je šitá jako originál. Připomíná vám, že nikdo není stejný jako vy a cítit se jako originál budete ve chvíli, kdy se stanete osobností, kdy přijmete svou pozitivní i negativní stránku sebe sama a budete úplní."

Mgr. Tereza (Zahrádková) Malimánková

Poradna THERAPIA

​

.